Kdo by neznal rtuťovitého, atraktivně vyhlížejícího foxteriéra, ať už v drsném, nebo hladkém „kabátku“. Na pracovních zkouškách, na výstavách, nebo třeba jen při procházce honitbou či parkem jej rozhodně nelze přehlédnout. Ač je často chován jako ryze společenský pes, ztratil jen pramálo ze svých vrozených loveckých vlastností. Cílený chov usiluje o zlepšení exteriéru a upevnění žádoucích vloh norníka, honiče a barváře. Ing.Dalibor Pačes
Známe dvě variety foxteriérů - hrubosrstého a hladkosrstého. Hladkosrstý se považuje za původnější formu foxteriéra. Dnes jsou tyto typy považovány za dvě různá plemena, avšak předky a využití mají společné. Má se za to, že hladkosrstý foxteriér vznikl kříženým teriérů s bígly k tomu údajně došlo v hrabstvích Cheshire a Shropshire. Původní foxteriéři byli čistě bílí, přikřížením psů s barevnou hlavou a černou skvrnou na hřbetě tu před námi stojí onen dnešní známý strakatý foxteriér. Jako u většiny plemen bylo jeho poslání dříve ryze lovecké, jak jsme řekli již v úvodu, byl šlechtěn pro lov škodné. Tato po generace jemu určená práce z něj dělá psa ostražitého, rychlého a bystrého. Díky svému líbivému vzhledu našel své místo pod sluncem i jako pes společník. Jeho přátelská a nebojácná povaha svědčí o jeho sebevědomí. Jeho majitel by měl být zkušenější kynolog, aby dokázal usměrnit jeho typicky teriérské vlastnosti a manýry. Foxteriér skvěle vychází s dětmi. Hrubosrstý foxteriér si získal přízeň snáze a rychleji než jeho hladkosrstý předchůdce. A tak ho můžeme vidět kupříkladu na výstavách daleko častěji než jeho mladšího hladkosrstého bratra.
Kromě foxteriéra hladkosrstého existuje ještě varieta s odlišným typem srsti, foxteriér drsnosrstý, plemenný standard je vytvořen pro každou varietu zvlášť. FCI řadí foxteriéra ve skupině teriéři do sekce vysokonozí a středněnozí teriéři. Foxteriér je dobře vyvinutý lovecký pes, není nikdy hrubý ani robustní. Lebka je plochá, směrem k očim se postupně zužuje, stop je jen mírně naznačen. Oči s bystrým výrazem jsou malé a tmavé, a preferuje se jejich okrouhlý tvar. Nos je černý. Uši jsou malé, mají tvar písmene V a jsou sklopené těsně k licím. Tělo na středně dlouhých nohách má pevný, rovný, krátký hřbet, hluboký, nepříliš široký hrudník a dobře osvalená, mírně klenutá bedra. Poměrně silný ocas je nasazen vysoko, bývá obvykle krácen a je nesen vesele nahoru, nikdy však překlopený na hřbet. Srst je přiléhavá, hustá a bohatá, je hladká a rovná, na omak tvrdá. Bílá barva srsti převládá. Foxteriér může být v barvě bílé, v kombinaci bílé s tříslovou, černé s tříslovou nebo s černými znaky. Velmi nežádoucí je barva žíhaná, červená nebo játrově hnědé znaky. Foxteriér je temperamentní, veselý pes. Je velmi houževnatý, ostražitý a ostrý. Nechybí mu odvaha, je přátelský, ale dokáže být i tvrdohlavý. Foxteriér se velmi rychle stává členem rodiny. Ke všem jejím členům je přítulný a rozdává dobrou náladu. Svému pánovi je věrný. Je velmi ostražitý, ale nebývá agresivní. Je také potřeba si uvědomit, že jde o psa s vrozeným loveckým pudem, proto je jeho oblibou honit a lovit kočky i jiná drobná zvířata. Milá povaha předurčuje foxteriéra coby ideálního společníka zejména větších dětí. Protože je velmi temperamentní, nikdy si nenechá ujít příležitost k různým hrám. Tento pes potřebuje již od útlého věku velmi důslednou výchovu. Nevychovaný pes se může stát nezvladatelným a může tak činit problémy nejen majitel, ale i okolí. Foxteriér se snadno, dobře a rád učí, takže výcvik není nejnáročnější. Je potřeba ukázat mu pevnou ruku a poskytnout mu dostatek zábavy a zaměstnání, potom se stává ideálním rodinným psem. Tohoto psa je vhodné chovat v bytě, i když v letních měsících může pobývat i venku. Nesnáší však samotu a v žádném případě nesnese být uvázán u boudy. V bytě potřebuje své místo, kde bude moci nerušeně odpočívat, zároveň ale sledovat dění v rodině. Pelíšek mu připravte na suchém, teplém místě bez průvanu. Protože jde o psa velmi temperamentního, je dobré ubytovat ho ve vaší nepřítomnosti v kleci, na kterou ovšem musí postupně navyknout, aby se pro něj nestala vězením, ale bezpečným zázemím. Foxteriér má velmi široké pracovní využití. Jeho hlavním posláním je norování, může však také plnit funkci přinašeče drobné zvěře, slídiče a barváře, protože je vytrvalý, má vynikající čich, dobrý postřeh a smysl pro orientaci. Foxteriér je velmi živý a temperamentní pes, který vyžaduje mnoho pohybu a dostatek zábavy. Vyžaduje proto sportovně založeného pána. Protože se velice rád a dobře učí, a rád také plní různé úkoly, je vhodné se s ním zapojit do některého ze psích sportů, například agility. Pobaví se také při hrách s míčem či plavání. Krátká, hladká srst foxteriéra se udržuje snadno. Má sice samočisticí schopnosti, ale každodenní vykartáčování jí prospívá, protože dodá srsti správný lesk a udržuje ji v dobré kondici. Velký význam má také kartáčování v období línání, což ocení zejména majitelé foxteriérů chovaných v bytě. Pro elegantní vzhled je dobré zastřihávat přerostlou srst na krku, zadních nohách a ocase, pro psa, který je chován pro výstavní účely je to nutností. Do pravidelné péče patří i občasná kontrola čistoty zevního zvukovodu, kontrola zubů, na kterých se může vytvářet zubní kámen a drápky psa je nutné udržovat v přiměřené délce. Pro svoji ostražitost, odvahu a temperament bývá foxteriér velmi dobrým hlídačem domu. Pro jeho velikost jej nelze považovat za skutečného ochránce, ale na nevítaného návštěvníka vždy hlasitě upozorní.
Predispozice k progresivní atrofii sítnice, vrozená hluchota u bílých jedinců. Tento původně lovecký pes je dnes velmi často chován v roli společníka člověka. Jeho majitel by však nikdy neměl zapomínat, že foxteriér má vrozený lovecký pud, který může přinést mnoho neočekávaných a ne příliš příjemných situací. ... Když se na Montmorencyho díváte, máte dojem, že je to anděl, jenž z důvodu, který zůstává lidskému rodu utajen, byl seslán na zem v podobě malého foxteriéra. Montmorency se tváří, jako by chtěl říci: Ach, jak je ten svět zkažený a jak bych si přál vykonat něco, co by jej učinilo lepším a ušlechtilejším…..(Jerome Klapka Jerome – Tři muži ve člunu (o psu nemluvě))... Kolektiv autorů |