Srbský honič Původ: Srbsko a Černá Hora Použití: honič Klasifikace FCI: Skupina 6 honiči, barváři a plemena příbuzná, sekce 1.2 střední honiči s pracovní zkouškou. Krátký výtah z historie: toto plemeno patří do skupiny honičů. Honiči jsou rozšířeni po celém Balkáně. Je pravděpodobné, že důležitou roli ve formování balkánských plemen honičů hráli maloasijští honiči. První zmínka o tomto plemeni, ještě pod jménem „balkánský honič“ je datována rokem 1905. Vděčíme za ni Franzi Laskovi, který mezi jinými plemeny honičů zmiňuje i toto plemeno. První standard byl vydán v roce 1924, ale až při zasedání v Bledu 14.května 1940 uznala FCI plemena, předložená již v roce 1939 ve Stockholmu, a jedním z těch plemen byl i balkánský honič. Největší rozšíření zaznamenal v Srbsku, v období společného státu bylo plemeno zapisováno v plemenné knize Jugoslávské kynologické asociace. Při zasedání Generálního výboru FCI v Kodani 12. listopadu 1996 byla projednána zpráva, předložená Jugoslávskou kynologickou asociací a byl vysloven souhlas se změnou názvu plemene z „balkánského honiče“ na „srbského honiče“. Důležité proporce: délka těla, měřená od předhrudí po sedací hrbol je o 10% větší, než výška v kohoutku. Obvod hrudníku přesahuje kohoutkovou výšku o 20%. Délka hlavy činí 45% výšky v kohoutku. Použití/Povaha: je to milý a temperamentní pes, spolehlivý a velmi houževnatý. Hlava: je dlouholebý. Horní osy mozkovny a nosního hřbetu jsou rozbíhavé. Část mozková: Mozkovna: při pohledu z boku i zepředu je mozkovna mírně vyklenutá, dělící rýha je dělící rýha je zřetelná. Týlní hrbol je málo výrazný. Šířka mozkovny mezi ušima je menší nebo stejná, jako vzdálenost mezi stopem a týlním hrbolem. Nadočnicové oblouky jsou výrazné.
Stop: slabě vyznačený.
Část obličejová: Nosní houba: je dobře vyvinutá, vždy černá. Čenichová partie: je klínovitá, o trochu kratší, než mozkovna; žádoucí poměr mezi délkou čenichové partie a mozkovny je 9:10. Čenich se postupně zeštíhluje od stopu k nostní houbě. Nosní hřbet je rovný Pysky: jsou středně velké, středně silné a dobře přiléhají k čelistem. Lem pysků musí být černý. Horní pysk překrývá spodní; koutek je uzavřený. Čelisti/Zuby: čelisti jsou mohutné. Zuby jsou silné a mají kompletní korektní nůžkový skus. Klešťový skus je přípustný. Líce: ploché. Oči: středně velké, oválné, mírně šikmo uložené. Oční víčka jsou tmavě (nejlépe černě) orámována. Duhovka je co nejtmavší. Uši: vysoko nasazené, střední délky a šířky, zavěšené, přiléhající k lícím. Jejich konec jevíce ši méně zaoblenýý. Uši jsou spíše slabé než silné. Krk: silný; jeho délka je přibližně stejná, jako je délka hlavy. Jeho horní linie je mírněklenutá. S horizontálou svírá úhel 45°až 50°. Tělo: mírně protáhlé, jeho délka přesahuje o 10% výšku v kohoutku. Horní linie: rovná. Kohoutek: slabě vyznačen. Hřbet: svalnatý, rovný, silný, dlouhý. Bedra: svalnatá. Jejich délka je přibližně stejná, jako je délka zádi. Záď: jen mírně skloněná (20° až 25° ve vztahu k horizontále). Mohutná, svalnatá, široká. Hrudník: je mohutný. Jeho hloubka odpovídá 50% kohoutkové výšky a jeho obvod ji přesahuje o 20%. Spodní linie a břicho: výběžek hrudní kosti je jen málo výrazný. Břicho je slabě vtažené. Ocas: je nasazen v prodloužené linii hřbetu a zádi. U kořene je silný, ke konci zeštíhluje. Dosahuje k hlezennímu kloubu. Je mírně zatočen směrem vzhůru, je nesen pod úrovní hřbetu. Je porostlý hustou srstí.
Končetiny: Hrudní končetiny: Celkový pohled: mohutné, svalnaté, paralelně postavené. Lopatka: její délka odpovídá téměř délce ramenní kosti. Je osvalená, silná a správně přiléhá k hrudnímu koši. S horizontálou svírá úhel 45°až 50°. Rámě: mohutné, svalnaté, téměř stejně dlouhé, jako lopatka. Loket: silný, postavený u těla. Vzdálenost od loketního kloubu k zemi se rovná polovině kohoutkové výšky. Předloktí: rovné, mohutně osvalené. Karpální kloub: silný. Metakarpus: mohutný, mírně šikmo postavený (svírá přibližně úhel 15°s vertikálou). Přední tlapky: kočičí tlapky, prsty silné a sevřené. Silné drápy jsou černě zbarvené.
Pánevní končetiny: Celkový pohled: silné, rovné, svalnaté, paralelně postavené. Stehna: svalnatá, rovná. Koleno: silné, postavené rovnoběžně se střední osou těla. Kolenní kloub svírá přibližně úhel 120°. Lýtko: je svalnaté, přibližně stejně dlouhé jako stehno. Hlezno: mohutné, kolmo postavené, hlezenní kloub svírá úhel mezi 135°– 140°. Metatarsus: silný, téměř kolmý. Zadní tlapky: jsou poněkud delší než přední, se silnými a sevřenými prsty. Drápy jsou silné a černé, polštářky odolné s dostatečně pružné. Pohyb: v pohybu dobrá akce pánevních končetin. Preferovaný pohyb: prostorný a energický klus. Končetiny se pohybují v boční ose těla. Kůže: pružná a dobře pigmentovaná, dobře přiléhá k tělu.
Zevnějšek: Srst: krátká, hustá, lesklá, dosti hrubá a přiléhavá po celém těle, s podsadou. Poněkud delší srst je na zadní straně stehen a na spodní straně ocasu. Zbarvení: rezavá (liščí červeň) přecházející do žlutavě rezavé s červenavým nádechem, klus. Končetiny se pohybují v boční ose těla. Černé znaky na obou stranách slechů; malá kulatá bílá skvrna na hrudi, nepřesahující průměr 2 cm, je přípustná. Výška: Kohoutková výška:
Chyby: všechny odchylky od výše uvedeného textu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti. Vylučující vady:
Všichni psi, na kterých bude patrná porucha psychiky nebo chování, budou vyloučeni. Poznámka: všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku. |